Evropská tour

Po dlouhé cestě lodí dorazila v létě roku 1633 Hansken do Amsterdamu, smrt ji zastihla v roce 1655 v italské Florencii. Během těchto let navštívila stovky míst v Evropě, z nichž pro sto lokací existují pro návštěvu slonice doklady. Na základě archivních zmínek lze rekonstruovat trasu, kterou Hansken urazila. Podle dnešních propočtů ušla nebohá slonice běhěm dlouhých let minimálně 16 582 kilometrů… 

V navštívených městech měnily hostince staré jméno na název U slona, podobizny Hansken najdeme na dobových tiskovinách nebo obrazech, zmiňují ji kronikáři. Slonici přivítaly nadšené davy v Hamburku, Gdaňsku, Brémách, Paříži, Hannoveru, Drážďanech, Žitavě, Praze, Brně, Vídni, Curychu, Římě a dalších městech.

Představení

Slonice se od prvního okamžiku těšila obrovskému zájmu a popularitě. Není se co divit, většina tehdejších Evropanů neměla o existenci podivného tvora ani tušení, natož aby jej spatřila naživo. Aby toho nebylo málo, bavila slonice diváky různými veselými kousky. Dokázala si chobotem posadit Cornelia za krk, nosit kyblíky s vodou, sahat lidem do kapes, šermovat kordem a dokonce i vystřelit z bambitky. Její popularita byla obrovská. 

Cornelius vydělával peníze dvěma způsoby. Když Hansken vystupovala v nějakém městě, požadoval určitou částku od každého, kdo slonici chtěl vidět. V roce 1638 stálo vstupné v Hamburku 4 šilinky, v Agen (1645) 3 sousy, ve Wernigerode (1649) 2 gröscheny, ve Vratislavi (1650) 2 stříbrné gröscheny, ve Vídni (1651) 12 krejcarů, v Řezně (1651) 6 krejcarů, v Ulmu (1651) 3 krejcary (cenu určovalo město), v Ženevě 4 soly (cenu určovalo město), ve Schwäbisch Hall (1652) nejprve 2 šilinky a poslední den 1, v Parmě (1654) 8 soldi, ve Ferraře (1654) 2 grossetti, v Bologni (1654) 7 bolognini, v Římě (1655) 1 giulio, ve Florencii (1655) také 1 giul. V jedné zprávě, v dopise Barlaeuse, se uvádí, že jedno představení navštívilo 200 lidí. Pokud se během jednoho dne konalo více představení, dalo se tedy slušně vydělat. V Zittau viděly slonici stovky lidí. V Praze měl Van Groenevelt během několika týdnů vydělat několik tisíc guldenů. Z jiných zpráv je jasné, že návštěvníci směli Hansken i krmit, což samozřejmě šetřilo náklady.

Stávalo se také, že majitel slonice vystoupil na žádost jednotlivce. V tom případě byl zaplacen tím, kdo si vystoupení objednal. Ve Wageningenu (1641) a v Den Boschi (1647) obdržel mistr slona za speciální představení dvanáct stříbrných mincí, respektive pět guldenů. V Mol v roce 1648 zaplatila latinská škola mistru 2 guldeny a deset stříbrných mincí, aby žáci mohli vidět představení, když slonice náhodou projížděla jejich vesnicí. Z těchto tří příkladů však nelze odvodit, zda majitel uplatňoval pevně stanovené ceny.