Co jedla a pila?

Existuje několik zpráv o potravě, kterou byla Hansken krmena. V Rijswijku dostávala každý den 24 chlebů. Jinde se uvádí, že jedla denně 36 až 40 chlebů. Uvedené počty se však mohou lišit podle místa a nelze je mezi sebou přímo porovnávat – neznáme velikosti tehdejších bochníků v různých regionech. Ve zprávě z roku 1650 čteme, že nebyl na jídelníčku jen chléb: kromě něj jedla slonice ovoce a ječmen. Když nebylo nic jiného k dispozici, dostávala seno a slámu. Z rytin z let 1646 a 1652 vyplývá, že slonice měla nezdravě nafouklé břicho. Byl to důsledek jednostranné stravy. Nepochybně byla slonice krmena i publikem. Například v Arnhemu chtěla jedna mladá dívka Hansken nabídnout jablko.

K pití měla slonice ze všeho nejvíc ráda alkohol, a podle zpráv bylo zvlášť zábavné sledovat Hansken opilou. Pokud jí někdo slíbil alkohol, byla velmi poslušná. V roce 1638 ji diváci v Hamburku obdivovali, když dokázala jedním tahem vypít chobotem několik sudů vína. Chobotem si také přenášela konvice piva nebo vína do úst, aniž by pití rozlila. V roce 1646 se Hansken úplně opila velkým množstvím koňaku. Někdo však musel drahý alkohol zaplatit – tehdy to byl Frederik Hendrik, kníže oranžský a místodržitel Holandska.

Měla Hansken kly?

Hansken byla samice slona indického. Ty většinou žádné kly nemají. Pokud je mají, nikdy nejsou delší než 10 centimetrů. Rembrandt ztvárňoval Hansken bez klů, ale pozdější vyobrazení ukazují slonici s dobře viditelnými kly, někdy i mnohem delšími než 10 centimetrů. Jak je to možné?

Dobové popisy Hansken nám říkají, že měla malé zahnuté kly. John Evelyn v roce 1641 poznamenal: "její zuby byly krátké, protože byla samice a ne příliš stará, jak nám bylo řečeno". Ernst Brinck téhož roku uvádí, že její vyklenuté kly byly sotva delší než prst. Na Rembrandtově kresbě z roku 1637, kdy byla Hansken sedmiletá, žádné vidět nejsou. O čtyři roky později již narostly. Na jiné pozdější kresbě Rembrandta však kly opět nejsou vidět. Je třeba brát v úvahu možnost, že jeden nebo oba kly se v určitém okamžiku zlomily. Kly indických slonů jsou někdy křehké a lámou se. Trvá několik let, než znovu dorostou. V roce 1650 vyšla v Drážďanech tiskovina, kde se uvádí, že slonice je ženského pohlaví a proto nemá kly velké jako samci. Kostra Hansken, uchovávaná ve florentském muzeu Specola má dva malé kly. Můžeme tedy prohlásit, že po většinu dospělého života Hansken kly měla.

Byla nebezpečná?

Hansken toho snesla hodně a byla trpělivá – například když na svých zádech nesla několik křičících dětí najednou. Přesto mohla být i nebezpečná. Jednou na její záda vylezl houslista a začal hrát na housle. To se Hansken nelíbilo, uchopila houslistu chobotem a hodila ho na zem, přičemž se housle rozbily. Hudebník přežil.

Hůře to dopadlo s jakýmsi mladíkem v italském městě Piacenza. Mladík předstíral, že podává Hansken jablko, ale to si zase vzal zpět. To na slonici neměl zkoušet: Hansken ho chytla chobotem, hodila jak nejdál uměla a nakonec ho rozšlapala.

Podobná situace (ovšem s veselejším koncem) nastala v městě Arnhemu v roce 1641. Hansken se natahovala pro jabko, které v ruce držela mladá dívka. Dívka se však bála a jablko slonici nedala. O den či dva později, kdy dívka znovu přišla na představení, ji Hansken poznala a chobotem nebohé dívce přetáhla před všemi diváky sukni přes hlavu.

Jindy jakýsi muž prý slíbil Hansken alkoholické pití, ale svůj slib nesplnil. Od slonice za to dostal pořádnou facku chobotem. Jak je vidět, s Hansken byla inteligentní, měla dobrou paměť a nenechala si všechno líbit.

Předčasná smrt

Když Hansken 9. listopadu 1655 ve Florencii zemřela, rozšířily se různé zvěsti o příčině jejího úmrtí. Jeden kronikář uvádí, že někteří lidé se domnívali, že Hansken byla otrávena někým, kdo záviděl majiteli velké výdělky. Z pitvy však vyšla najevo skutečná příčina: horečka a otrava krve způsobená zaníceným nehtem. Cornelius se o slonici sice staral, ale ne dostatečně - zanedbal péči o její nohy, které nebyly uzpůsobeny dlouhým pochodům po kamenitých cestách za každého počasí a vystupování na dlážděném povrchu. Slonici bylo tehdy jen něco málo přes 25 let. 

Význam pro vědu

Poté, co Hansken podlehla následkům infekce, koupil její tělo Ferdinand II., velkovévoda toskánský, za 100 zlatých. Nařídil, aby byly kosti uchovány a později z nich nechal sestavit kostru. Také nařídil preparaci kůže, která byla natažena přes dřevěný rám, takže diváci si mohli dále dělat představu o tvaru a velikosti zvířete. Kůže byla nakonec vyhozena, ale kostra je dodnes uchovávána v muzeu ve Florencii. Hansken tedy zůstala na scéně i po smrti. V roce 1664 popsal její kostru přírodovědec John Ray (1627–1705) a z jeho popisu posléze vycházel při své klasifikaci Carl Linné (1707-1778). Díky tomu je Hansken prvním vědecky popsaným exemplářem slona indického (Elephas maximus) na světě.